HÁDKA, KONFLIKT patří do vztahu? Slouží mu? Či nikoli?
Je to prostě výměna názorů. A té je určitě třeba. My ženy ji často kořeníme emocemi, ale někteří muži také. 

Ráda zkoumám vztahové záležitosti, které všichni žijeme a jak se nám v nich žije a čas od času mi příjde uvědomění, které vnímám jako svůj momentální názor. 

Ono jen slovo „hádka a konflikt“ v nás způsobují nepříjemný pocit, protože máme v sobě paměť toho, kdy jsme byli tichými (nebo plačícími) svědky hádky rodičů. A nemohli jsme nijak zasáhnout. Toto se v nás ukládá a programuje naši psychiku.

Píši čistě svůj názor. Konflikt mezi partnery a obecně ve vztahu mezi dvěma lidmi, je čas od času potřebná záležitost, aby se uvolnilo naakumulované napětí, které zákoniktě vzniká. Je to nutnost ve zralých vztazích, protože když není, když se bráníme konfrontaci, začne se s láskou v našem vztahu cosi nenápadně odehrávat. Silné pouto začne slábnout. Cítíme se nepochopení, nevyslyšení, upozadění a pomalu se naše nastavení k protějšku stává laxním a prázdným. Jeden z partnerů se začíná uzavírat a odpoutávat.

To se projeví v tom, že začne lavírovat intimita. Zpravidla žena se distancuje od fyzického kontaktu. Ať už jde o letmé dotknutí těl a nebo přímé – polibek, pohlazení, objetí a vyústí v odmítání sexuálního spojení…. 

Pokud nedojde k hádce a nebo je neúplná, opakovaně nedokončená, nedobrali jsme se k pocitu „win-win“, vztah začíná churavět a prospast mezi ženou a mužem se rozšiřuje a prohlubuje. Spojitost se začne vytrácet a je jen otázkou času, kdy jen tak spolu přežíváme ze zvyku. Mnoho lidí se stydí jít na terapii a otevřít svůj problém. A nebo jeden z páru ano a druhý za žádnou cenu. Začne skomírat vzájemná blízkost, protože se pár přestane spojovat. Verbálně, dotykově i intimně.   A tak nastane fáze žití vedle sebe, bez hlubšího zájmu jeden o druhého a jeho potřeby. Tím nastává zvláštní fáze, která se samozřejmě dá oživit a nebo je to začátek konce.

Je vypozorováno, že nespokojené partnerství, pokud nemáme otervřený dialog (tedy tzv. hádky) začne nás v těle někde tlačit, popichovat, ozve se psychosomatická odezva. Z nefunkčního vztahu chce významná část v nás pryč a když ignorujeme jemné signály nepohody, vyřeší se situace nemocí (ať už psychickou či fyzickou) nebo jiným úderným signálem. Dle mne hádka vyčistí vzduch stejně jako bouřka, ale musí být dotažena do konce. Neobejde se bez emocí, protože hádat se čistě racionálně, není z mého pohledu, pravdivé, niterné… zde je třeba nebrat vše, co je v emoci řečeno, smrtelně vážně. Často po takovém sporu vnímáme svůj podíl na tom všem a je dobré uznat svůj díl a za ten se omluvit. Druhá strana by měla být svolná udělat totéž a vzájemně omluvu přijmout, protože k omluvě se váže odpuštění a uznání vlastní chyby. K tomu je potřeba ze sebe vydolovat vnitřní sílu a nadhled. A kdy je dobré vše ukončit a jít dál? Obě strany musí v těle cítit uvolnění a v čase chuť se obejmout…. jestli toto nenastane, nebyla celá věc ukončena „správně“. Když odejde jeden jako vítěz a druhý poražený, nebyl konflikt win-win a k tomu je třeba se naučit. Osobně si myslím, že to lidi neumí. A tak tedy spíše úvaha není o tom, zda je hádka mezi mužem a ženou katastrofa, nýbrž, jak ji uchopit a umět si věci vyříkat. A nakonci cítit úlevu a vlastně lásku k protějšku.