Občas na mě někdy vykoukne hláška, že ŽIVOT JE BOJ.

Někteří lidé se sebou začnou něco dělat až když už neví kudy kam a balancují mezi životem a smrtí (spíše muži).

Smrtící je především strach. Ten nám dává všechny ty šílené pocity, že to nezvládneme. Dezorientaci.

Prosím vás, VŽDY a ze VŠEHO je cesta!!!! Možná, kdybyste hledali dřív, nemuselo dojít k takové krizi. Já se o tyto všechny věci zajímám dobrovolně. Neznamená to, že je život pro mne jen růžový, ale šedé čmouhy k té řůžové docela ladí, takže když jimi projdu, zase si lebedím na bleděmodrém obláčku. Mít nadhled je totiž dobrý postoj. Z balkonu totiž vidíme více, než když sedíme ve sklepě na židli.